Další informace a program najdete na http://www.zusvpetrzelky.cz/.

Častější a praktičtější je tzv. Dé menzura. Znamená to, že pokud na struně G, hmátneme ve čtvrté poloze ukazováčkem tón dé, máme palec levé ruky v záhybu patky. Tento záhyb je pro kontrabasistu dobrý orientační bod při hře v polohách. Palcem se do něj zlehka opřeme a pozici tónu dé tak můžeme spolehlivěji odhadnout.

Na některých kontrabasech však bývá krk poněkud delší a v popisovaném místě se nachází tón es. Na takový kontrabas se hraje o dost hůře. Tón es jednoduše není potřeba tak často, jak tón dé a pevný orientační bod je dále od základní a první polohy.

Pro lepší představu jednoduchý obrázek:

Nezáleží na velikosti kontrabasu. Stejné je to u 3/4 kontrabasu i ostatních velikostí.

]]> http://www.dobranota.cz/?feed=rss2&p=2558 0 http://www.dobranota.cz/?p=2548&utm_source=rss&utm_medium=rss&utm_campaign=harmonie-pochopit-proc http://www.dobranota.cz/?p=2548#comments Thu, 19 Apr 2012 02:15:47 +0000 admin http://www.dobranota.cz/?p=2548 Existuje velmi dobrá učebnice harmonie v češtině od pana Zdeňka Hůly (vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění Praha v roce 1956).

I když je staršího data vydání a jazyk, kterým je psána, je trochu zastaralý, jsou obsažené informace aktuální platí i nadále. Zatím jsem neměl v ruce lepší učebnici. Velice oceňuji jeden z rysů publikace, který autor přesně vystihl v předmluvě: „… Pravidla jsou vyvozována z příkladů mistrovských děl a všude je pamatováno i na volnosti a odchylky, aby nevznikly mezi pravidly a uměleckou praxí rozpory. …“

Tuto učebnici vřele doporučuji.

V dnešní praxi je nemyslitelné dodržovat všechna pravidla, která si v učebnici kontrapunktu přečteme. Ale právě vnímání detailů, člověku pozitivně ovlivňuje hudební vkus. Časté sousloví v diskuzích o muzice je: „to je věcí vkusu“. Ano, někdo vkus má a někdo ne. Chtěl bych na toto místo časem umístit konkrétní informace o harmonii a značkách. To však potrvá. Zatím přijměte toto mé upřímné doporučení.

V naší tradiční hudbě používáme dvanáct tónů – C Cis D Es E F Fis G Gis A B H.

MP3

Této řadě se říká chromatická stupnice (zkráceně chromatika). Všechny tyto tóny jsou nám k dispozici i při hře z akordových značek. Akordy jsou nejčastěji troj nebo čtyřzvuky a pokud bychom chtěli z dvanácti tónů chromatické řady vytvořit všechny možné kombinace souzvuků v rozsahu jedné oktávy matematicky, máme k dispozici 1320 možných kombinací trojzvuků (12x11x10) a 11880 kombinací čtyřzvuků (12x11x10x9). Tonální systém popisovaný na těchto stránkách (v četně zápisu do značek), je dobrý způsob, jak se v množství kombinací různých souzvuků relativně snadno vyznat.

Nauka o harmonii

- se zabývá akordy a jejich spojováním. Takto může vypadat harmonizace chromatické stupnice pomocí některých prvků, které tato nauka nabízí:

MP3

Nauka o kontrapunktu

- je nauka o vedení několika více méně samostatných melodií. Jednoduchý kontrapunkt k chromatické stupnici by mohl vypadat takto:

MP3

Z následujícího obrázku by mělo být patrné, s jak obsáhlým tématem se například v kapitole „Kontrapunkt v poměru 1:1″ seznamujeme:

Se sotva patrným, ale užitečným smítkem. Vymezí nám jen několik hudebních prvků, se kterými se máme naučit pracovat. V praxi použít těchto několik prvků není těžké.

Autor v knize předkládá všechny potřebné informace srozumitelnou formou. Přesto, že je tato technika vyučovaná na uměleckých školách, ne každý absolvent dokáže techniku uplatnit v praxi.

Metodika výuky kontrapunktu je jednoduchá. Žák se nejdříve naučí psát jednoduchou základní melodii v dlouhých notových hodnotách, tzv. cantus firmus, ke kterému se pak učí psát jeden hlas v poměru 1:1 – k jedné dané notě jedna nota vytvářené melodie – kontrapunktu. Punctum kontra punctum [-ktum] - nota proti notě. V dalším kroku dvě noty proti jedné – 2:1, v dalším 3:1, pak 4:1 atd. To jsou všechno cvičení, která mají vybavit zájemce potřebným cvikem a smyslem pro detail.

V dnešní praxi je nemyslitelné dodržovat všechna pravidla, která si v učebnici kontrapunktu přečteme. Ale právě vnímání detailů, člověku pozitivně koriguje hudební vkus. Časté sousloví v diskuzích o muzice je: „to je věcí vkusu“. Ano, někdo vkus má a někdo ne.

Kontrapunkt je velmi stará a osvědčená technika, jak se naučit psát hudbu téměř od stolu (bez klavíru). Pokud chce člověk zabývat hudební skladbou, nikoliv jen intuitivním plácáním tónů na sebe, určitě by měl k této skladebné technice lehce přivonět.

Kánon je skladba, ve které se jedna melodie (téma) opakuje v dalším hlasu (případně hlasech). Mistr v psaní kánonů, které se
dodnes se hrají, je pravděpodobně Johan Sebastian Bach, německý barokní skladatel. Mnoho hezkých kánonů je obsaženo v díle Godbergovské variace – snad nejlepší škola.

Cíl: krátký barokní dvojhlasý kánon v horní sekundě s basem. Imitace, opakování tématu, bude o jednu sekundu výš a od hlavního tématu
jeden takt vzdálená. Tónina G dur, 3/4 takt.

V prvé řadě zvolím v hrubých obrysech harmonické schéma.

G / D / Em / Hm / C / D / G

Protože bude imitace o jednu sekundu výš, téma začne znít v intonačně nižším druhém hlasu – s nožičkami směrem dolů.

Melodie, kterou napíšu do prvního taktu, se bude ve druhém taktu opakovat o sekundu výš (doškálně – tedy o celý tón nebo půltón
výše). Je třeba ji vymyslet tak, aby ladila do harmonie jak v prvním, tak ve druhém taktu. Tón g ladí do prvního akordu G dur, ve druhém taktu se změní v imitaci na tón a, ten bude do akordu D dobře ladit. Rytmicky zpestřím, zapíšu a tyto tóny (začátek tématu) z druhého hlasu v prvním taktu opíšu do prvního hlasu ve druhém taktu – diatonicky o sekundu výš a přidám orientační provizorní bas.

K1

Ve druhém taktu připíšu pokračování druhého hlasu tak, aby tóny ladily do akordu D a zároveň v imitaci o sekundu výše do akordu Em v následujícím třetím taktu. Použiju třeba tóny G, Fis (průtah). Nové tóny opíšu do dalšího taktu – transponuju.

K2

Dál připíšu druhý hlas ve třetím taktu tak, aby tóny vyhovovaly jak akordu Em, tak akordu Hm v následujícím čtvrtém taktu. Dokonalé souznění s vrchním hlasem považuju za samozřejmost. Opíšu imitaci a transponuju.

K3

Tento krok stále opakuju, dokud nedosáhnu konce skladbičky. Všimnu si, že bas jde na první dobu pátého taktu v oktávě s prvním hlasem, to není nejlepší. Při závěrečné korektuře basu na to budu pamatovat.

K4

K5

K6

Dva hlasy kánonu jsou hotové, zbývá opravit bas – rytmicky a harmonicky jej zpestřit. Ve třetím taktu zní pěkně malá sexta cis a, využiju průchod přes d cis na h. Ve čtvrtém taktu chromatika d des c při přechodu na pátý takt. Chybějící tercie v akordech C a D na druhé době pátého a šestého taktu do basu, poslední tón h prvního hlasu přejal druhý hlas, první hlas přidal tón g pro plnější zvuk závěru. Kánon je hotový.

K7

Jinými slovy:

Svaly samotné nemají na to, aby uhodily do klávesy vždy v přesné síle. Dobrá hudba však vyžaduje, aby hráč kontrolu nad tím, jak silně hraje, měl. Když klávesa klesne po úhozu nejníže, váha paže se opře – přes pevný prst – o tuto klávesu.

Všimněte si, jak ochotně uhodí sousední prst do sousední klávesy, pokud ruku nezvedneme, ale váhu ruky na vedlejší klávesu „přelijeme.“

Jinými slovy:

Zkuste předpažit a držet deset minut ruce nad klávesami. Pokud si je neopřete, budou bolet. Stisknuté klávesy jsou to jediné, o co si je můžete při hře opřít.

Velký vliv na techniku má vzdálenost hráče od klaviatury. Ať už u kláves sedíme nebo stojíme, měli bychom být tak daleko, abychom byli schopni dát loket před sebe.

A důležité je nezvedat ramena!

Navíc:

Pokud váhu paže přelévám z prstu do prstu – hraju legato (vázaně); pokud váhu nepřelévám, ale plně ji opírám o každý tón a tóny odděluju – hraju tenuto (oddělovaně); pokud váhou ruky spočinu na každém tónu jen velmi krátce – hraju staccato (krátce).

Na klavír se hraje převážně klasická hudba (barokní, klasicistní, romantická, soudobá vážná hudba atp.). Klasické skladby jsou náročné na zručnost hudebníka (tzv. techniku) a výuka se neobejde bez cvičení stupnic a etud. Na klavír se hraje také jazz, což je na techniku rovněž náročný hudební žánr.

Na klávesy se hraje převážně populární hudba, technicky úspornějším způsobem. Klávesy se jako snadno přenosný nástroj používají v kapelách. Častěji se improvizuje, hraje ze značek. V hudebním světě je však jako skutečný umělecký obor chápán zcela výjimečně. V tomto ohledu jednoznačně dominuje klasický klavír. Studovat hru na keyboard na konzervatoři v České republice pokud vím zatím nelze. Na klávesy se však hraje také jazz, což je hudební žánr sám pro sebe, který se však hraje úplně na všechno, co vydává zvuk.

Pod slovem „klávesy“ (keyboard) si kolikrát lidé představí tzv. samohrajku – nástroj s automatickými doprovody, na který se dá hrát bez potřeby to umět. Elektronických klávesových nástrojů je však více druhů a hrát na ně (a smysluplně je využívat) může být docela kumšt.

Syntetizér je nástroj, který je primárně určen pro vytváření rozličných zvuků. V něm se zvuky tvoří elektronicky – syntézou různého druhu. Sampler používá k sestavení výsledného zvuku živě nahrané vzorky zvuků tzv. samply. Hodí se k realistickému napodobení skutečných nejen akustických nástrojů. Workstation – pracovní stanice – jsou klávesy, které jsou konstruovány jako pomůcka pro aranžéry, skladatele, kapelníky a jsou vybaveny tzv. sequencerem – vícestopým nahrávacím zařízením. Slovo workstation se někdy z komerčních důvodů lehce zneužívá. Předěl mezi klávesami a klasickým klavírem je elektrické piano. Jeho výhodou je, že drží ladění a je mobilnější a skladnější. Přitom se na něj hraje velmi podobně jako na klavír. Akceptují jej někdy i učitelé klasického klavíru.

Hudebníci, kteří hrají hudbu k zábavě a tanci, si někdy pomáhají tak, že klávesový nástroj se sequencerem použijí pouze jako přehrávač karaoke – hotových nahrávek skladeb bez zpěvu. Hudebník může některou stopu nahrávky umlčet a hrát živě na nástroj. Ale nemusí. Přesto je tato hudba často mylně vydávána za živou.

Pro rodiče jsou klávesy cenově dostupný nástroj, který doma zabere málo místa. Co se nadání týče, je dostupný pro každého zájemce, který má základní hudební předpoklady a zájem se něco učit (podobně jako u kytary, flétny atp.).

A jestli si zahraje člověk, který cvičí doma na obyčejné klávesy, také na klavír? Záleží na technice, na učiteli. Je to velice individuální. V klasickém slova smyslu (hrát dobře Chopina, Schumanna, Beethovena) spíš ne. Ale hrát dobře populární písničky určitě možné je.